Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost,
schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Charakter waldorfské pedagogiky

Vznik waldorfské školy

První Svobodná waldorfská škola byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu ředitelem továrny Waldorf-Astoria Emilem Moltem. Vycházela z idejí Rudolfa Steinera (1861-1925), že škola má být organizována jako svobodná instituce nezávislá na momentálním společenském uspořádání, v dítěti má rozvíjet individuální nadání a tvořivý duševní a duchovní život.

Waldorfská pedagogika vychází z antroposofické antropologie Rudolfa Steinera, která si všímá zákonitostí vývojových kroků dítěte a mladého člověka, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Učební plán, metody a obsahy výuky waldorfské školy jsou z toho poznání přímo odvozeny. Na tomto základě vzniklo od r. 1919 až do současnosti na celém světě mnoho stovek pedagogických a léčebně-pedagogických zařízení.

Specifika waldorfské pedagogiky

Waldorfská škola byla založena jako jednotná dvanáctiletá všeobecně - vzdělávací škola pro děti všech sociálních vrstev společnosti. Vedle tradičního obsahu (vzdělávací program waldorfských škol v Čechách naplňuje vzdělávací standardy vydané Ministerstvem školství) má waldorfská škola zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech - učební plán waldorfských škol je velmi bohatý. Je tím zohledněna skutečnost, že schopnosti a nadání dětí se velmi odlišují. I proto tu nalezneme vedle "tradičních" předmětů např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví, zeměměřičství, atd. Touto rozmanitostí nabídky se chtějí učitelé waldorfských škol co nejvíce přiblížit stavu, kdy každé dítě pro sebe najde v učebním plánu něco, v čem bude mít šanci vyniknout - zužuje se tak rozdíl mezi méně a více nadanými nebo zručnými.

V učebních plánech waldorfských škol jsou si předměty rovny. Také proto jsou všechny předměty zařazené do 1. - 9. ročníku waldorfské školy pro všechny žáky povinné. Dívky se tak účastní i práce se dřevem a kovem, chlapci pletou, háčkují, atd. Smyslem je dát všem dětem široký, nespecializovaný základ - každý z předmětů totiž rozvíjí dílčí aspekty široké palety lidských kvalit. Dalším důležitým zřetelem, který je v učebním plánu zohledněn, je co možná největší prolínání jednotlivých témat. Ve vyučování je snaha stavět mosty mezi jednotlivými obory a předměty, představovat dětem svět ve vzájemných vztazích a ve vztahu k člověku.

V učebním plánu waldorfských škol je také patrná snaha dosáhnout souladu mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami. Právě tento soulad pravdy (vědy), krásy (umění) a dobra (duchovních hodnot) se má stát základem pro vhodné vzdělání.

Již Komenský radil vybrat základní věci a zajistit celistvost vzdělání. Byl přesvědčen, že dítě má být uváděno do vědění pomocí obrazů budovaných na jednoduchých základech. Stejně tak na waldorfských školách v jednotlivých předmětech, oblastech a tématech učitelé usilují především o osvětlení základních principů. Volí pro to několik zřetelných příkladů, které jsou blízké dětem daného věku a nesnaží se zahrnovat žáky encyklopedickými přehledy.

V metodách, jimiž učitelé waldorfských škol uvádějí své žáky do učiva, hraje důležitou roli obraz, rytmus a pohyb. Podobně významná role je dnes částí tradiční pedagogické veřejnosti přiznávána i rytmu. Organickou součástí metod vyučování a učení mnoha předmětů učebního plánu je ve waldorfské škole i řada pohybových aktivit. Všechny tyto prvky, o jejichž nedostatečném docenění se často hovoří, tedy učitelé waldorfských škol běžně využívají k naplňování výchovných a vzdělávacích cílů.

Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v dvouhodinových blocích, které se ještě dále dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Toto vyučování je monotematické po dobu 3 a 4 týdnů (tzv. "epochové"), při čemž v něm učitel rozvíjí jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách. I při nich se však učitel snaží zachovat rozčlenění na část rytmickou - plnou říkadel a písniček, část vyučovací, ve které se probírá nová látka a jakousi vyprávěcí část, která by měla třídu zklidnit a harmonizovat.

Dalším specifikem waldorfských škol je absence učebnic. Jejich roli plní materiály, které si učitel sám, event. ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří. Knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky, neboť postrádají vztah ke konkrétní pedagogické situaci a svou strnulostí nevyhovují dynamickému postupu a momentálnímu stavu třídy. Velký význam je v této souvislosti přikládám žákovským pracovním a epochovým sešitům, které jsou vypracovány s velkou pečlivostí a žákům při přípravě učebnice nahrazují.

Úloha třídního učitele

Na pouti základní školou provází dítě po celou dobu třídní učitel, který v epochách vyučuje obvykle všechny hlavní předměty. Každý učitelův krok v práci s učební látkou tedy odpovídá dětským vývojovým potřebám. Učitel se tak stává do značné míry architektem učebního plánu, jeho kompetence jsou v tomto ohledu mimořádně široké.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí (u nichž byly svobodně rozvinuty jejich přirozené potenciality), nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby tito byly v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání. Jde tedy o to: "vychovávat lidi, kteří jsou schopni vnímat všechno, co se děje ve světě, kteří mohou každého dne, vidí-li něco nového, své pocity, své úsudky vyvíjet podle této novosti. Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu." (R. Steiner)

Vývoj hnutí waldorfské pedagogiky v ČR

Po změnách politického systému v listopadu 1989 doba otevřela lidská srdce a mysli pro porozumění duchovním hodnotám. Novelizací školského zákona bylo u nás poprvé po půl století umožněno zakládání waldorfských škol.

Někteří lidé v naší republice byli již řadu let dobře obeznámeni s waldorfskými školami v Evropě. Vznikl Spolek přátel waldorfské pedagogiky a další občanské iniciativy. Hned od prvních dnů, byly pořádány veřejné přednášky a později i víkendové semináře s předními zahraničními lektory.

Ve veřejnosti v té chvíli vládlo velké nadšení a odhodlání k novým, svobodným činům společenským a kulturním. Na řadě míst vznikly iniciativy za založení mateřských i základních waldorfských škol a do Evropy se za poznáním dosud neznámých antroposofických aktivit v oblasti pedagogiky a medicíny vydali významní činitelé místních správ, parlamentního školského a zdravotního výboru a ministerstva školství.

Poté se různé iniciativy sdružily v Koordinační radě pro waldorfskou pedagogiku. Jejím cílem bylo zabezpečit zdravý zrod škol na vyzrálých základech propracované a osvědčené evropské waldorfské pedagogiky, koordinovat postup jejích rozvoje, udělit mu řád a proporce a směřovat vývoj k vnitřně silným, jednoznačným a důvěryhodným školám.

V podmínkách více či méně příznivých byly postupně založeny tyto waldorfské školy:

1990 - Písek
1991 - Příbram, Ostrava
1992 - Praha, Semily, Pardubice

Souběžně vznikalo postupně až 17 mateřských škol.

V roce 1990 zahájila činnost speciální škola Jana Amose Komenského v Praze, která na principech waldorfské pedagogiky pracuje s postiženými dětmi. Léčebná pedagogika je důležitou součástí světového waldorfského hnutí, u nás je však doposud zastoupena jen touto jedinou školou, která má zatím 1. a 8. třídu základní a 9. a 10. třídu střední školy. Na středoškolském stupni je výuka zaměřena podle individuálních schopností dětí na tradiční řemesla - řezbářství a truhlářství, keramiku, šití a tkalcování a zemědělství - chovatelství. Dětem bude v těchto oborech umožněno získat výuční list. Vzdělání potřebné pro vykonávání takto náročného pedagogického povolání získávají učitelé této školy v Kurzu léčebné pedagogiky, který odborně garantuje holandské léčebně-pedagogické zařízení Tobias School, Zeist a finančně podporuje holandská nadace IONA.

Více k jednotlivým školám najdete na jejich www stránkách.

Akademie "Tabor"

Další možnost vzdělávání na poli léčebné pedagogiky a terapie představuje Akademie sociálně umělecké terapie v Praze. Svým učebním plánem, zaměřením a také osobami mnohých pedagogů navazuje na tříleté specializační pomaturitní studium léčebné pedagogiky a sociální terapie v rámci Institutu pedagogiky volného času, s jehož zastřešením však nadále nelze počítat. Akademie tak nyní vzniká jako samostatná škola, jejímž cílem je výchova v oblasti léčebné pedagogiky a sociálně umělecké terapie. Studium je zaměřeno na probuzení vlastního živého myšlení, širokého soucítění a snaží se rozvinout tvůrčí schopnosti člověka. Akademie úzce spolupracuje s podobnými zařízeními v zahraničí (Akademie Werfe Zeist - Holandsko, Sozialtherapeutische Akademie Wupertal - Německo, Private Universitaet Witte/Herdecke - Německo, R. Steiner - Seminar fuer Heilpaedagogik Bad Boll - Německo) v oblasti hostování lektorů nebo výměny zkušeností při výuce.

Více informací naleznete na http://akademietabor.cz/ .

 

Vzdělávací systém pro waldorfské učitele

Pro zabezpečení kvality růstu waldorfského hnutí, zejména v pedagogickém umění, byl od počátku zorganizován vlastní vzdělávací systém postgraduálního specializovaného studia. Od roku 1990 do dnešní doby prošlo již téměř 150 frekventantů náročným studiem pětisemestrových seminářů v podobě víkendového studia, letních akademií a zahraničních stáží. Garance kvality se ujali docenti vzdělávacího semináře ze Stuttgartu a představitelé pedagogických fakult z Prahy a Ostravy. S velkou pomocí evropských nadací (TEMPUS, HELIAS) a Seminářů pro waldorfskou pedagogiku bylo možno získat v průběhu šesti let několik desítek lektorů z Holandska, Švýcarska a Německa pro špičkový vzdělávací program.

Dnes na waldorfských školách ČR působí řada absolventů těchto seminářů i těch, kteří absolvovali příslušné studium v zahraničí. Vyučují, dále studují v prohlubujícím semináři v Semilech a souběžně dokončují poslední fázi rozvoje k úplných základním devítiletým školám.

České sdružení pro waldorfskou pedagogiku, Asociace waldorfských škol

Původní koordinační orgán se postupně transformoval v České sdružení pro waldorfskou pedagogiku (ČSWP) s cílem vytvořit společnou základnu pro komunikaci a součinnost všech typů aktivit od škol mateřských přes základní až k léčebně pedagogickým zařízením.

V závěru roku 1996 byl schválen vlastní vzdělávací program "Waldorfská škola" ministerstvem školství ČR.

V pololetí 1997 dozrály ve svém vývoji školy k vytvoření Asociace waldorfských škol (AWŠ), která se v současné době zodpovídá za organizaci vzdělávání učitelů, iniciuje vývoj nových evaluačních nástrojů pro vznikající alternativní pedagogické přístupy, stává se místem součinnosti škol v denních problémech i otázkách dalšího vývoje.

ČSWP i AWŠ jsou členy mezinárodních organizací - Mezinárodní asociace pro waldorfskou pedagogiku ve středoevropských zemích (IAO). AWŠ se hned po svém vzniku stala členem Evropské rady waldorfských škol (ECSWS) a v lednu 1998 pořádala její vrcholné zasedání v Praze.

Více informací naleznete na http://www.iwaldorf.cz.  

Waldorfské hnutí ve světě

Již od dob založení první waldorfské školy v Německu se waldorfská pedagogika rychle šíří po celém světě a zejména v poslední době prožívá velký rozmach (od r. 1992 vzniklo 136 nových škol). Při svém vzniku a rozvoji vycházejí pedagogická zařízení vždy z kulturních a přírodních specifik daného prostředí. Jejich charakter je proto vždy originální, waldorfské hnutí jako celek tím tak získává velkou pestrost a diferencovanost. Všechny školy ale vycházejí při své práci ze vzdělávacího plánu, který svou skladbou vyrůstá z hlubšího chápání zákonitostí lidského vývoje. Waldorfský vzdělávací plán se tím stává jednotícím prvkem světového waldorfského hnutí, který umožňuje spojení potřeb místních s potřebami globálními.